Při demonstrační masáži na tréninku se mě jeden z vedoucích zeptal, jaký byl pro mě nejdůležitější zážitek z předchozích deseti sezení? Vzpomínka na všechny důležité zkušenosti mě zavedla k mému nahromaděnému smutku, který jsem mohl vyjádřit před všemi ostatními.
Během následující masáže se nestalo nic zvláštního. Když jsem se posadil, cítil jsem se velice jasně. Stalo se něco, co jsem nemohl zařadit. Seděl jsem na masážním stole a díval se do obličejů ostatních členů skupiny. Byl jsem zcela uvolněn a prázdný. Vyhrkly mi slzy pohnutí. Díval jsem se do obličejů, které se podobaly obličejům nemluvňat. Všechny byly pro mě stejné. Nebylo žádné nahoře a dole, žádné uvnitř nebo venku, žádný rozum, který by dumal nad tím, co tady dělám, a tak. Tato událost byla pro mě zcela cizí a rovněž povznášející. Náhle zde byla hluboká důvěra a můj dech se ztrácel v nekonečnu. Cítil jsem proudění od konečků vlasů až po prsty u nohou, bez jakékoliv námahy. Vlastně to bylo více, jako by bylo mnou dýcháno. V tomto stavu ležely slzy a smích blízko u sebe a já jsem pociťoval znovu hlubokou radost, kterou jsem si mohl dopřát. Získal jsem zkušenost, co je meditace. Za to, že jsem obdržel takovýto dárek, který mohu srovnat s narozením, jsem vděčný sobě, mým terapeutům a členům skupiny, kteří mě doprovázeli.
Werner